Všeobecně o tasmánském čertovi
Tasmánský čert je všeobecně známé označení pro dravého vačnatce jménem Ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii). Jsou to samotářsky žijící zvířata, které se potkávají pouze u kořisti a nebo při rozmnožování. Nejagresivnější jsou dospělí samci.
Ďábel medvědovitý a jeho rozšíření
Tento dravý vačnatec žije pouze v Tazmánii, kde obývá suché sklerofylní lesy, pobřežní lesíky a okraje měst. V ostatních částech světa už jej bohužel nenalezneme. Od května roku 2008 je považován za ohrožený druh a tamější vláda se snaží o účinný boj proti rakovině tváře, která se mezi tasmánskými čerty v posledních letech až děsivě rozšířila.
Tasmánský čert - jak vypadá?
Ďábel medvědovitý (zvaný také Tasmánský čert) má zavalité, velmi silně osvalené tělo, velkou hlavu a dlouhý ocas, dosahují téměř do poloviny délky těla. Průměrná délka těla samce je 65,2 centimetrů, délka ocasu 25,8 centimetrů. Váha se pohybuje okolo osmi kilogramů. Samice má průměrnou délku těla 57 centimetrů a délku ocasu 24,4 centimetrů. Váha samic se pohybuje okolo šesti kilogramů. Srst je černá, často jsou na ni patrné bílé skvrny nebo pruhy na hrudi a zadnici. Z obličejové části a z vrcholku hlavy vyrůstají citlivé hmatové vousy, které tasmánskému čertovi pomáhají při nočním lovu lokalizovat kořist.
Čím se živí?
Tasmánští čerti se živí zejména mršinami (masem, srstí i kostmi mršin). Jejich strava se velmi liší podle obývaného místa. Průměrně denně sežerou asi 15% toho kolik sami váží (někdy až 40%). Jsou schopni ulovit menšího klokana, vombata, ptáky, ryby, hmyz, žáby i ještěry. Při požírání kořistí vydávají chraptivý hřmot a zvuk připomínající štěkot, který je slyšet na kilometry daleko.
Rozmnožování tasmánských čertů
Samice pohlavně dospívají ve dvou letech. Obvykle mívají mláďata jednou do roka. Páří se v březnu, na skrytých místech. Samici může oplodnit pouze dominantní samec - o tento post bojuje hned několik samců zároveň. Vítěz může samici jako první oplodnit, poté se o to mohou pokusit poražení. Po 21 dnech březosti se rodí 20 až 30 mláďat, z nichž každé váží od 0,18 do 0,24 gramů.
Mláďata jsou prvních 100 dní ukryty v kapse samice (ta se otevírá směrem dozadu), kde mají neustálý přísun k 4 bradavkám s mateřským mlékem ( z tak početného vrhu jich tedy velmi mnoho nepřežije). Po 100 dnech mláďata přestávají pít mateřské mléko a opouštějí kapsu matky (v té době váží okolo 500-ti gramů), aby se mohla ukrýt v noře, kde tráví obvykle 3 měsíce. Počátkem následujícího roku jsou připravena stát se samostatnými jedinci.
Tasmánské čerty napadá rakovina tváře
První zmínka o tomto druhu rakoviny u tasmánských čertů pochází z roku 1995, od té doby se hojně rozšířila a napadá až 65% jedinců. Vývoj je velmi rychlý, zvířata umírají během několika měsíců na podvyživení.
Zajímavosti ze světa tasmánského čerta
Ďábel medvědovitý je největším žijícím vačnatcem Tasmánie. Jeho přední nohy jsou o něco málo delší než zadní - to je pro vačnatce netypické. Zásoby tuku si ukládá toto zvíře ve svém ocasu. Podle jeho šířky lze poznat, zda-li je zvíře zdravé a nebo nemocné. Čím tenčí ocas má, tím je vyšší riziko,že je zvíře nemocné. Na krátkou vzdálenost vyvine rychlost až 13 km/hod. Průměrná délka života v přírodě je odhadována na 6 let. Déle žijí samice. Toto zvíře je symbolem Tasmánské správy národních parků a ochrany přírody. V případě nebezpečí dokážou člověka napadnout, vydávají hrůzostrašné zvuky, kterými se snaží nepřítele zastrašit. Mláďata tasmánského čerta se dají velmi snadno ochočit.
